Chorvatsko - průvodce na cesty po Chorvatsku

Trogir - perla střední Dalmácie

Malebné a starobylé město Trogir ležící západně od Splitu je vyhledávaným rekreačním střediskem oblasti Střední Dalmácie. Historické jádro Trogiru se rozkládá na ostrůvku, který je s pevninou a dalším ostrůvkem Čiovo spojen krátkým kamenným a zvedacím mostem.

Trogir, ve kterém žije okolo deseti tisíc obyvatel, se řadí ke klenotům dalmatského pobřeží. Jeho historie sahá až do roku 380 před Kristem, kdy se zde usadili Řekové z Issy (dnešní ostrov Vis) a založili opevněné město Tragyrion. Součástí Římské říše se město stalo roku 78 po Kristu a bylo přejmenováno na Tragurium. V té době vynikalo kvalitním mramorem, z nejstarší historie Trogiru se tak podařilo dochovat několik uměleckých děl, zvláště reliéfů. V období středověku musela město ochraňovat byzantská flotila. Ani ta však nakonec nezabránila tomu, aby město v roce 1123 nenapadli a nezničili Saracéni. Z města poté odešla i poslední hrstka obyvatel.

Ke znovuoživení Trogitu došlo až o 70 let později, tedy za vlády uherských králů, kdy začala éra výjimečného kulturního rozkvětu. Dobře se městu dařilo také od roku 1420, kdy se k moci dostali Benátčané, jejichž stylem vlády byla hegemonie – tedy vládnutí nad ostatními bez nutnosti použití hrubé síly. Období od 13. do 15. století je tedy považováno za vrchol společenské, hospodářské, kulturní a umělecké moci Trogiru. Tehdy zde vznikaly významné stavby, byl zesílen systém hradeb a pevností. Vliv Benátek byl patrný až do roku 1797 a to zejména v kultuře a stavitelství. I když zde Benátčané vládli skoro 4 století, podařilo se místním lidem zachovat si svůj jazyk, tedy chorvatštinu. Pro Benátky byl důležitý zejména zdejší přístav sloužící k námořnímu obchodu, dopravě a námořnictvu.

V letech 1806 – 1814 se ujala moci Francie, která zavedla řadu změn v životě trogirských občanů. Během těch několika málo let se Francouzům podařilo změnit podmínky ve školství, hospodářství, zemědělství, zdravotnictví a dalších odvětvích. Poté se až do roku 1918 ocitl Trogir pod nadvládou Rakouska, se měšťané ujali politického a kulturního vedení. Byla to doba obrození, bojů autonomistů a nacionalistů za vládu. Město poté přešlo do rukou Království Jugoslávie a na konci 20. století se dočkalo svobody v samostatném Chorvatsku. V druhé polovině 20. století se začíná rozvíjet turistický ruch a Trogir se proměňuje v lázeňské město. V roce 1997 bylo město díky bohatství a rozmanitosti svých historických památek zařazeno na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Trogir je dnes významným historickým městem, jehož návštěva potěší zejména milovníky památek. Ve městě je však zastoupen také průmysl a to hlavně farmaceutický a loďařský, věnují se zde zpracování tabáku a těžbě kamene. Na břehu ostrova Čiovo je mezi mostem a mysem Čubrijan přístav pro jachty, tzv. marina.

Nejvhodnější dobou pro jeho poznávání je konec jara nebo začátek podzimu, kdy nejsou ulice tak přeplněné turisty a ani slunce již není tak ubíjející. Návštěvníci tak mají možnost si detailně prohlédnout místní architektonické skvosty a zaměřit se i na takové detaily, jako jsou úchvatné portály, erby, sdružená okna, hodiny či vchody do nádvoří. Převážná část starého centra města se nachází na ostrově obehnaném hradbami se dvěma bránami z 16. století. Severní bránu zdobí socha svatého Jana Ursiniho, patrona města. Nové části města se pak rozrostly spíše na pevnině a to oběma směry.

Bezesporu největší dominantou města je trojlodní románská katedrála sv. Vavřince, jejíž výstavba byla v roce 1193 započata na místě původního kostela zničeného Saracény. Na jejím vzniku se podílely desítky významných umělců, dokončena byla až v 15. století. Na stavbě se tak promítlo několik architektonických stylů, od románského až po barokní. Dnes je katedrála považována nejen za největší chloubu města, ale také celého Chorvatska. Její součástí je úchvatný románský portál, který nechal kolem roku 1240 vytesat významný dalmatský sochař známý jako Radovan. Nad portálem se nachází velká luneta nesoucí reliéf Narození Páně. Uvnitř kostela je toho opravdu hodně k vidění, ale na první pohled vás jistě upoutá osmiboká kamenná kazatelna z 13. století, která je dílem Maura. Dále je zde krásný chór s dřevěnými lavicemi z 15. století, oltářní obrazy od Palmy il Giovana a Padovanina. V roce 2006 byly v katedrále dokončeny rozsáhlé rekonstrukční práce.

Součástí katedrály je vysoká zvonice ze 13. století, která však byla na počátku 14. století vážně poškozena. Naštěstí však byla znovu vybudována, její první patro s balustrádou je postaveno ve stylu benátské gotiky, druhé patro se pyšní vysokými sdruženými okny a třetí podlaží vyniká velkými do půlkruhu zaklenutými okny. Katedrála sv. Vavřince stojí na hlavním náměstí, v sousedství městské radnice, soudní budovy a jednoho z nejkrásnějších paláců.

Tím palácem je Palác Čipiko, který byl postaven pro nejvýznamnější trogirský rod v roce 1457. Na jeho nádvoří se nachází renesanční kašna. Radnice stojící na východní straně náměstí byla postavena v 15. století a má tři podlaží zdobené arkádami. Její průčelí je zajímavé tím, že jej dekorují renesanční portály a také bezpočet erbů. Na náměstí Jana Pavla II. je situována lodžie a hodinová věž pocházející ze 14. století. Zeď lodžie je ozdobena reliéfy Nikoly Firentinace (1471) a Ivana Meštroviće (1950). Střecha hodinové věže byla v roce 1447 zachráněna z kaple oratoria sv. Šebestiána.

Za lodžií se nachází nejstarší trogirský románský kostel sv. Barbory, dochovaný v původní podobě. Další významnou církevní památkou je románský kostel sv. Jana Křtitele z 13. století, jež ve svém interiéru uchovává velmi ceněná umělecká díla. V barokním paláci Garagnin – Fanfogna nalezlo působiště Městské muzeum, které opatruje archeologické sbírky související s dějinami města. Na konci 15. století byl nedaleko vystavěn dvoupodlažní Palác Stafileo, který je dílem architekta Juraje Dalmatince.

Na jihozápadním cípu ostrova najdete kaštel Kamerlengo – bývalé sídlo benátského místodržitele. Kaštelu se podařilo uchovat svůj původní ráz, jde o čtyřbokou stavbu, která byla vybudována kolem roku 1430. Původně sloužila jako pevnost k obraně města, ale dnes je otevřená pro turisty. Z jejího horního patra se naskýtá krásný výhled na promenádu i celé město. Nedaleký ostrov Čiovo byl v minulosti místem, kam se posílali nežádoucí lidé do vyhnanství. Nyní sem míří každoročně davy turistů, které obsazují zdejší kempy, penziony a pláže.

- jap -

Předchozí článek z Chorvatska - Turisty opomíjený Karlovac

Článek byl zobrazen 5 976 krát.