Pouštní zámky v Jordánsku

Kdo byli umájjovští princové

Arabové v předislámské době byli kočovníci, kteří přicházeli do styku se dvěma skomírajícími říšemi: byzantskou a perskou. Vyznávali kmenová božstva, která byla soustředěna v Mekce. Proroku Mohammedovi se roku 611 zjevil archanděl Gabriel (Džibríl) a sdělil mu, že je poslem Božím a prorokem nové víry. Mohammed zahájil kázání, zrodil se islám, třetí monoteistické náboženství. Tím, že Mohammed hlásal jedinost Boha, začal znepokojovat obyvatele Mekky, kteří byli závislí na přílivu poutníků. V roce 622 se Mohammed se svými 75 druhy usadil v oáze Jathrib, která byla nazvána “město Prorokovo“ (Madínat an-Nábí = Medína). Odchodem do Medíny začal muslimský letopočet - hidžra. Pod vlivem okolností se Mohammed stal státníkem a vojevůdcem, po několika válkách vstoupil roku 630 jako vítěz do Mekky a nechal zničit modly. Když 8. června 632 zemřel, ujali se vedení muslimské obce Mohammedovi nástupci zvaní kalífové. Po smrti čtvrtého ze spravedlivých  kalífů, současníků a přátel Proroka, nastal v islámu rozkol týkající se následnictví a nové náboženství se rozdělilo na dva základní směry: sunnitskou a šíitskou větev. Kalífem se stal Muawíja z mekkánského rodu Umájjovců. Tento panovník přestěhoval svoje sídlo z Mekky do Damašku, odkud vládl rozlehlé říši. Umájjovci byli dynastií výhradně arabského původu, začali však prosazovat městské hodnoty, budovat honosná sídla a výstavné mešity (Dóm na skále a mešitu al-Aksa v Jeruzalémě, Velkou mešitu v Damašku a mešitu v Medíně), které patří mezi klenoty rané islámské architektury.  

Foto: Pouštní krajina východně od Ammánu

Umájjovské zámečky

Vedle těchto čistě městských staveb si nechávali umájjovští princové budovat venkovská sídla s lázněmi, obytnou částí, mešitou a často také zavlažovacím systémem, který umožňoval zemědělskou výrobu a někdy také další aktivity, jako třeba provozování “khanu“ zájezdního hostince. Tyto četné umájjovské pouštní zámky a zámečky jsou roztroušeny v pouštích Sýrie, Jordánska, Libanonu a Palestiny. Zde nacházeli princové pocit volnosti uprostřed pouště, která byla jejich domovem. Zde se také scházeli s představiteli kmenů, aby upevňovali důležité vazby. 

Umájjovci nevládli kalífátu dlouho, roku 749 byli vyvražděni.  Jediný člen klanu, který přežil - princ Abdurrahmán - uprchl do Andalusie a tam založil vzkvétající cordóbský emirát, z kterého se stal o tři sta let později cordóbský kalífát. 

Umájjovské zámečky osiřely a upadly do zapomnění.  V 19. století však začaly lákat cestovatele a orientalisty. A přiznejme si, že došlo k objevům, které byly překvapivé a zásadní.  Vydejme se tedy po trase, která se v Jordánsku turistům nabízí, a vypravme se rovněž objevovat.

Foto: Qasr Kharaneh

Qasr Kharaneh (qasr = zámek)

Jízda po kvalitní jordánské vozovce mezi jednotvárnou pouštní krajinou je nudná, ale cesta z Ammánu trvá jen půlhodinu a zastavujeme u první umájjovské památky - zámku Qasr Kharaneh. Zámek je překvapivě dobře zachovalý, jak zvenčí, tak uvnitř. Vypadá spíše jako pevnost s věžemi, věže jsou však pouze dekoračním prvkem. Stejně tak úzké otvory umístěné na fasádě nejsou střílny, jak by se na první pohled zdálo, ale důmyslný systém ventilace a osvětlení. V přízemí jsou zachovalé stáje a skladiště a kolem centrálního dvora je ve dvou podlažích soustředěno 61 místností. Celá budova nese stopy perského vlivu, má mělké klenby a štukové dekorace. Je v ní příjemný stín a ze střechy je vidět daleko do pouště, která nemá konce.

Foto: Qusayr Amra

Qusayr Amra (qusayr = zámeček)

Pouhých 18 km od Qasr Kharane leží místo, které je zaneseno na listině kulturního dědictví UNESCO. Qusayr  Amra nebyl nikdy vybudován pro trvalé obývání, ale pro kratochvíli a požitky. Je to poměrně malá stavba, která sestává z trůnního sálu, kde princové přijímali návštěvy, a přilehlých lázní. Co je však překvapivé a ohromující, je bohatá figurální výzdoba, nevídaná v islámském prostředí, které zapovídalo zpodobňování lidí a zvířat. Stěny sálu a lázní jsou pokryty úžasnými freskami zpodobňujícími lov, tanec a hudebníky, scény z lázní se sexuálním podtextem, jsou na nich vymalováni amorci, panovníci světa, ztělesnění historie, filosofie a poezie. Škoda jen, že freskám ublížily nevhodně provedené restaurátorské práce a bohužel též vandalové. 

Pro nás Čechy je zde ještě jedna zajímavost. O objev tohoto zámečku ukrytého v poušti se zasloužil český orientalista Alois Musil, narozený v roce 1868 v Rychtářově na Moravě. Jeho život by vydal na několik dobrodružných románů. Katolický kněz i člen Nejvyšší muslimské rady v Jeruzalémě, osobní zpovědník habsburské císařovny Zity i generálmajor, beduínský šejk, spisovatel i botanik, po němž byly pojmenovány dosud neznámé pouštní květiny - tím vším byl v 1. polovině minulého století Alois Musil.  

Foto: Qusayr Amra - trůnní sál pokrytý freskami

Qasr al-Azrak

Al-Azrak je opravdu tou nejzazší výspou Jordánska. Kdysi to byla oáza oplývající vodami, zeleným porostem a spoustou vodního ptactva, pak žíznivý více než dvoumilionový Ammán vypil většinu pramenů a oáza se zmenšovala a zmenšovala, až z ní zůstala smutná tečka na mapě Jordánska.  Z města nejsou zbytky mokřadů vidět, jen věříme tomu, že zde někde ta přírodní rezervace opravdu ještě existuje. Umájjovský zámeček je spíše kamennou, z čediče postavenou pevností, která zde stála již před příchodem umájjovských princů. Do pevnosti vedou mohutné dveře vytesané z kamene. Ač každé křídlo váží nejméně tunu, lze je lehce otevřít, protože jsou namazány olejem. Vstupujeme na velké nádvoří lemované kamennými, docela dobře zachovalými stavbami. Je zde umístěno malé muzeum s nálezy dekorativních prvků, malá mešita a studna, odkud se brala voda. Našel se zde nápis, který dokládá, že pevnost byla obydlena již v roce 300 n. l. Al-Azrak byl důležitým místem na cestě mezi jižní Sýrií a vnitrozemím Arabského poloostrova.  V pevnosti našel útočiště umájjovský princ al-Walid II, který byl pro své chování vypovězen ze dvora svého strýce Hišáma. Al-Walid byl básníkem, pijákem, dobrým společníkem. Na krátko se sám stal kalífem a pak byl zavražděn.  Stavba však sloužila dále, byla používána ještě ve 13. století. V prvním patře měl svoje ústředí také legendární plukovník Lawrence z Arábie, britský zpravodajský důstojník a jeden z vůdců arabského povstání proti Turkům v 1. světové válce.  

Foto: Qasr al-Azrak

Umájjovské pouštní zámky a zámečky jsou v pustinách Blízkého Východu velmi četné, ne všechny jsou však zachovalé a ne všechny leží na přístupných místech.