Chorvatsko - průvodce na cesty po Chorvatsku

Nedostupný Velebit

V délce 140 km se podél severochorvatského pobřeží táhne vápencové pohoří Velebit, jež je součástí dinárské systému. Od roku 1978 patří Velebit díky organizaci UNESCO do mezinárodní sítě biosférických rezervací. Na přelomu roku 2000 a 2001 byla pak tato oblast vyhlášena národním parkem, který je nejmladší v Chorvatsku.

Horské pásmo Velebitu je na západě ohraničeno Jaderským mořem, někdy to dokonce vypadá, že se pohoří tyčí přímo z jeho azurových vod. Vyznačuje se velkým výskytem krasových oblastí, je poseto četnými závrty, plošinami, skalními věžemi a vysokými stěnami. Smrkové a bukové lesy se střídají s bělostným vápencem skal. Nachází se zde místa, která ještě nebyla vůbec probádána, jedná se totiž o drsné a velmi divoké prostředí. Kromě obtížné schůdnosti zde na případné turisty čeká ještě poměrně nepříznivé podnebí, asi polovinu roku se zde průměrná teplota pohybuje kolem bodu mrazu. O neprostupnosti a nepřístupnosti Velebitu svědčí i skutečnost, že zde byla teprve poměrně nedávno (v roce 1994) objevena nejhlubší chorvatské jeskyně, která je zároveň devátou nejhlubší jeskyní na světě. Je hluboká 1392 metrů a dostala název Lukina jama.

Autor: venana

Zdejší biosférická rezervace byla založena za účelem nenarušit divokou přírodu Velebitu. Vyskytuje se zde 2700 druhů rostlin, z toho 78 endemitů. Mezi vzácné představitele chráněné flóry patří například Velebitská degenie, z ostatních rostlin se setkáte hlavně s rododendrony, protěží, šalvějí a dalšími voňavými bylinami. V červnu jsou louky poseté oranžovými liliemi, irisy, vstavači i horskými růžemi. I fauna zde má početné zástupce, mezi savci kraluje medvěd, své útočiště zde našel také vlk, rys a kamzíci. Vyskytují se zde však také jedovatí hadi, je proto třeba dávat pozor, kam šlapete. Velebit je ale hlavně pohořím motýlů a brouků.

Na tváři Velebitu se podepsala Chorvatsko – srbská válka, na mnoha místech jsou dodnes patrné její stopy. Na severní straně pohoří byla vyhlášena Srbská Krajina, kterou však roku 1995 dobyla chorvatská armáda zpět. Severní svahy jsou ještě dnes pro turisty nebezpečné, byly totiž zaminovány, aby se Srbové nemohli dostat k moři. Některé oblasti Velebitu se proto vůbec nedoporučuje navštěvovat.

Pohoří dělíme na tři části: Severní, Střední a Jižní Velebit
Severní Velebit se táhne od sedla Vratnik po sedlo Veliki Alan. Jako užší územní celek uvnitř pohoří je chráněn jako samostatný národní park. NP Severní Velebit rozkládající se na ploše 109 km², byl vyhlášen v roce 1999 a zahrnuje přírodní rezervace Hajducki a Rozanski Kukovi, jeskyni Lukina jama, rezervace lesní vegetace Štirovača, Visibaba, Zavižan - Balinovac - Velika kosa.

Vyskytují se zde chráněné bizarní geomorfologické útvary známé pod názvem „kukovi“, které vznikly působením větru a deště. Skalními labyrinty roztodivných tvarů se vyskytují na ploše asi 20 km2. Nachází se tady více jak 50 skalních útvarů a mnoho dalších krasových jevů. Na svazích hory Zavižan je umístěna zajímavá botanická zahrada Velebitski botanički vrt, která byla založena roku 1966 v nadmořské výšce 1576 metrů. Je v ní soustředěno všech 2700 velebitských druhů rostlin a situována je tu také jedna z mála studní v celém širokém okolí! Ideálním výchozím bodem pro návštěvu botanické zahrady je most Maslenica. V lokalitě Severního Velebitu se nachází 50 jednotlivých skalních vrcholů dosahujících výšky 1600 metrů.

Severní část Velebitu patří k nejzajímavějším z hlediska turistiky, přesto je přechod pohoří značně náročný. Návštěvníci si s sebou musí nosit dostatečné zásoby vody, protože po cestě se studny s dešťovou vodou vyskytují jen velmi málo a ne všechny jsou udržované. Ani na horských chatách nemusí být voda, zásoby jsou dosti omezené. V parku není dovoleno stanovat, je proto dobré se na noc zastavit v chatkách, tzv. kolibách, kde se vyspíte na dřevěné palandě.

Parkem prochází známá turistická stezka Premužićeva staza, která je dlouhá asi 50 km a po celou dobu vede po vrstevnici. Pojmenována byla po svém zakladateli Ante Premužićovi, který ji vyprojektoval a v letech 1930 - 1933 realizoval. Abyste stezku zdolali, musíte si na přechod vyhradit několik dní, projdete se lesy, loukami i skálami. Národní park Severní Velebit je z některých míst snadno přístupný, takže je vhodný i na krátkodobé návštěvy třeba rodin s dětmi. Do horských chat Zavižan (okolo 1600 m n. m.) a Alan (1305 m n. m.) se dá bez problémů vyjet autem. Ve vyšších nadmořských výškách se pak před vámi otevřou nádherná panoramata s výhledem na Kvarnerské ostrovy.

Střední Velebit leží mezi sedlem Mali Alan a Oštarije, překrásné údolí Stirovaca je sevřeno zalesněnými svahy. K nejoblíbenějším vrcholům patří Šatorina vysoký 1624 metrů a Bačič kuk s 1304 metry.

Jižní Velebit se pyšní nejvyššími vrcholy celého mohutného pohoří, nachází se zde Vaganski vrh (1758 m) a Sveti Brdo (1753 m). Na Vaganski vrh se dá dostat z vesničky Starigrad ležící na pobřeží Jadranu. Výstupová trasa je velmi náročná, dosahuje převýšení 1800 metrů. Vede přes soutěsku Malá Paklenica a horskou chatu Ivine vodice (1250 m). Nejvyšší vrcholky pohoří však během roku navštíví jen velmi málo turistů, může za to jejich značná odlehlost. Nejpřitažlivější částí Jižního Velebitu je samostatný národní park Velika a Mala Paklenica. Na samotném konci tohoto pohoří se nachází krásný vápencový masív Tulove Grede.

Velebit má pro Chorvaty doslova národní hodnotu a turistika zde má dlouholetou tradici. Celé pohoří protíná více než 100 kilometrů dlouhá stezka zvaná Velebitski paninarski put, která má 16 kontrolních bodů. Zázemí turistům v současné době poskytuje kolem deseti horských chat. Velebit je také nejatraktivnějším cílem pro horolezce na území Chorvatska.

- jap -

Předchozí článek z Chorvatska - Primošten

Článek byl zobrazen 6 153 krát.